Ochrana staveb před radonem

Ochrana staveb na pozemku s nízkým radonovým rizikem

V této kategorii se nevyžaduje žádné speciální opatření. Dostatečnou ochranou objektu na nízkém radonovém riziku vytváří běžná hydroizolace navržená podle hydrogeologických poměrů. Ta musí být ovšem provedena v celé půdorysné ploše objektu. Zároveň se doporučuje oddělit dveřmi schodišťový prostor vedoucí z podzemních podlaží do vyšších podlaží.

Ochrana staveb na pozemku se středním radonovým rizikem

Za dostatečné protiradonové opatření se považuje provedení všech konstrukcí v přímém kontaktu se zeminou s protiradonovou izolací, která plní zároveň i funkci hydroizolace. Za protiradonovou izolaci považujeme v souladu s ČSN 730601 každou kvalitnější hydroizolaci s dlouhou životností a se změřeným součinitelem difuze radonu, s jehož pomocí dokáže projektant pro konkrétní objekt vypočítat potřebnou tloušťku protiradonové izolace. Protiradonová izolace musí být položena spojitě v celé ploše kontaktní konstrukce tj. i pod stěnami. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vzduchotěsnému provedení všech postupů instalací protiradonovou izolací. O výsledné účinnosti opatření rozhoduje ve velké míře kvalita položení protiradonové izolace.

V objektech, které jsou plošně podsklepeny a v jejichž sklepeních prostorách se nenachází obytné místnosti, může být protiradonová izolace v kontaktních konstrukcích nahrazena běžnou hydroizolací, ovšem za předpokladu, že během celého roku bude zajištěno spolehlivé přirozené větrání sklepa a vstupu do něj z vyšších podlaží bude opatřen dveřmi v těsném provedení a s automatickým zavíráním.

Ochrana staveb na pozemku s vysokým radonovým rizikem

Bude-li staveniště zatříděno k dolní hranici vysokého radonového rizika (koncentrace radonu v podloží nepřesáhne dvojnásobek koncentrace oddělující střední a vysoké riziko), postupujeme při ochraně objektu stejně jako na pozemku se středním rizikem. V ostatních případech musí být protiradonová izolace ve všech konstrukcích v přím=m kontaktu s podložím doplněna buď o odvětrávací drenážní systém pod objektem nebo o odvětrávanou vzduchovou mezeru pod izolací.

Úkolem drenážních systémů je snížit koncentraci radonu pod základovou deskou, nebo vytvořit podtlak v podloží vůči tlaku vzduchu v interiéru. Drenážní systém je tvořen soustavou perforovaných drenážních trub (plastových, keramických, kameninových atd.), které se kladou do vrstvy štěrku pod základovou deskou. Vzájemná vzdálenost rovnoběžné umístěných trub by neměla být menší než 2 m a větší než 4 m. Truby se uspořádají tak, aby docházelo k odvětrávání drenážní vrstvy ve všech místech půdorysu. Průměry potrubí se volí v rozmezí 60 - 150 mm. Pro zvýšení účinnosti se doporučuje odvětrávat drenážní systém svislým odvětrávacím potrubím o průměru 100 - 1500 mm nad střechu objektu. Drenážní systémy mohou pracovat buď pasivně (na základě teplotního rozdílu a tlaku větru) nebo aktivně s pomocí ventilátoru. Vzhledem k tomu, že se ventilátor umísťuje na svislé odvětrávací potrubí, může být v budoucnu každý pasivní systém přeměněn velmi jednoduše na aktivní systém.

Jsou tu uvedeny dva názorné příklady jak se chranit před radonem.